Pránajáma

Jógová terminologie souvisí s dávnými představami o složení vesmíru a o procesech, které v něm probíhají. Staroindičtí mudrci tvrdili, že ve vesmíru nic nevzniká ani nezaniká, jen kosmická inteligence svou energií přeskupuje hmotu do nových forem a tvarů. Podle těchto představ vesmír tvoří dvě základní složky: akáša a prána.

Akáša se vysvětluje jako éter, prostor nebo i pralátka, základ veškeré hmoty a jejich projevů. V řeči moderní fyziky něco ještě jemnější než atom, takže látka, ze které je všechno vytvořeno. Ákášou je prostoupený celý kosmos. Prána je energie, která dává ákáši pohyb a organizuje ji do struktur, tvarů a forem. Tedy prána je ve všem, v živé i mrtvé hmotě. Čím vyšší forma života, tím je v ní víc prány.

Dýchání patří mezi nejprvotnější projevy působení prány. Mrtvé tělo má svaly, nervy, plíce, má v okolí dostatek kyslíku, ale nedýchá, protože má jen pránu, která je na úrovni minerálního stavu. Pojem prána zatím nikdo vědecky neosvětlil. Vyskytuje se však ve slově pránájáma, se kterým se v józe často setkáváme. Prána se překládá jako dech, dýchání, život, energie a taky jako spojení s duševnem. Druhá část slova – ajama se překládá jako kontrola, zastavení, délka, expanze, prodloužení. Z toho vyplývá, že pránájáma znamená ovládnutí životní energie pomocí dýchání.

Při samovolném dýchání se hloubka a rychlost dechu mění automaticky podle okolností. Jinak dýcháme při tělesné námaze, jinak ve stavu vzrušení, jinak ve spánku, jinak v nemoci, jinak ve velkých výškách. Když do procesu dýchání zasáhneme vědomě, úmyslně prohloubíme nádechy a výdechy, zadržujeme dech a spojíme to s jistými tělesnými úkony (ásany, bandhy, mudry), jedná se o pránájámu. Celý dechový proces od jeho hrubých projevů až po ty nejjemnější je zrcadlem osobnosti, po stránce zdravotní i povahové. Proto se pránájáma považuje za jeden z nejdůležitějších nástrojů jógy.

Milan Polášek